Dva roky prázdnin (Deux annees vacantes)

Vzhůru na palubu, dálky volají,
vítr už příhodný vane nám.
Tajemné příběhy nás teď čekají,
tvým domovem bude oceán.
V ráhnoví plachty vítr nadouvá,
žene loď v širou dál,
kolébá boky plachetnice,
jak by si s ní jenom hrál.
Posádku ani škuner neleká
bouře ni uragán.
Přítomnost země oznámí nám
příletem kormorán.
Náš ostrov vzdálený z vln se vynoří,
z příboje snů našich pustý kraj.
Zátoku písčitou úsvit odhalí,
háj palem, útesy bílých skal.
Příď krájí vlny i tvůj čas,
srdce tvé tluče rázně.
Nástrahy moře, nebezpečí
s přáteli zvládneš vždy snáz.
V přátelství najdeš pevnou hráz,
zbaví tě smutku, bázně.
Zítra, až naše cesta skončí,
staneš se jedním z nás.