Hra na pravdu

Hana Zagorová:
Byl večer podzimní
A mně se nechtělo spát
A nebyl vůbec lásky čas
A možná jsi byl s ní
A tehdy začal jsi mi lhát
Proč uzavřel se kruh kolem nás

Já byla naivní
Svět se mi za zády smál
Chtěla jsem vědět hned
Kdo rozdělil nás

Byl večer podzimní
A v tom se zázrak stal
Když ve sluchátku
Ozval se hlas...

Dagmar Veškrnová:
Ahoj, jak se máš?
Že se vůbec ptám!
Nejsem na tom líp
A černý svědomí mám
Bodá jako nůž
To ty snad pochopíš
Že já a tvůj muž...
Teď to víš!

Hrály jsem si na pravdu chvíli
A chvíli bylo slyšet jen pláč
Nám dvěma vážně došly už síly
A smál se jenom falešnej hráč

Hana Zagorová:
Byl večer podzimní
A já se přestala bát
Té hory prášků na spaní
Možná jsi byl s ní
To se nemělo stát
A zbylo jenom pousmání

Dagmar Veškrnová:
Já byla naivní
A už jsem nemohla lhát
Ten román by mně zlámal vaz
Byl večer podzimní
A mně se nechtělo spát
A nejen proto se mi třás hlas

Hrály jsem si na pravdu chvíli
A chvíli bylo slyšet jen pláč
Nám dvěma vážně došly už síly
A smát se měl jen falešnej hráč
A smát se měl jen falešnej hráč