Paměť Lásky

Vzpomeneš si ještě dnes večer,
který je lehounce schoulený pod křidélka tmy,
co jsi dělal před deseti tisíci léty? Láska ano!
Tak jako vzpomínají sochy svůj ohnivý počátek kamene...

Víš, co se stalo před tisíci vteřinami?
Dokážeš číst mezi stíny své paměti?
Pamatuješ, jak se ohni zachtělo stočit se do klubíčka a vznikla Země.
A nebo už pamatuješ čas, který přijde?
Ten čas, který se rodí teď z milováni vteřin,
protože láska je věčná...

Vzpomínáš na všechno, co stačilo postihnout tento svět?
Vzpomínáš na tu horu, na jejímž úpatí stojí slepec s orlem v náručí
a jeho pohled vidící skrz neprostupnost předmětů pratvar života,
do kterého se vracíme ve spánku?
Vidím, jak se ve svém pohodlí z plastické hmoty
snažíte vyhnout slovům Věčnost, Čas, Život...
I když přísaháte na lásku při vší něžnosti, už jen vykrádáte její hrob!

Láska paměť má,
láska paměť má,
vím, že na mně vzpomíná.
Láska paměť má,
láska paměť má,
vím, že na mně vzpomíná.

Lásko, která jako jediná na světě
zůstáváš stále nezměněná,
ve vzpomínkách větru a slunce,
potkáváš sebe v hudbě tak,
jako hudba v tobě potkává melodii.