Sluneční vítr

Věštkyně říkala: Vy dva se dávno už znáte...
Z minulých životů propletených
Promarněných
Jak slepé rámy v prázdných galeriích

Tak šla jsem a spálila věci, kterých ses jen Dotknul
I klavír, na který si tu hrál
Jak oltář vzplál
Jen propálenou kůži láskou mám dál

Popel z tvých bláznivých nápadů smíchala Jsem
S černou hlínou, jde o to zas utíkat před Osudem
Je jedno, čím jsem
Žít zároveň před i za zrcadlem
Za zrcadlem

To na zemi se vzpomínkami
Najednou vál skulinou v ozónu sluneční vítr
Je tu stále
Je tu s námi
Poslouchej, neodcházej

Věštkyně smála se: Nemůžeš odložit svůj stín...
Patříte k sobě jak moře a pláž
Tak jen se snaž
Stejně se potkáte, lásku nepřekonáš
Kolikrát musíme zemřít a opět být malými Dětmi
Příště mě samotnou nenechávej
A něco si přej
Prosím tě, teď ještě chvíli jen poslouchej
A neodcházej...

To na zemi se vzpomínkami
Najednou vál skulinou v ozónu sluneční vítr
Je tu stále
Je tu s námi
Poslouchej, neodcházej