Havran

Těžké závěsy tvých vlasů
kryjí okna do duše
slunce do očí co pálí
vzbudí neklid v předtuše
tvoje vzpomínky jak ptáci
letí do nitra tvých slov
zbořené jsou hradby chrámů
stojí uprostřed tvých vod.
Schody z kamenů a kvádrů
někde uvnitř tebe jsou
mizí za hladinou spánku
převrácenou vzpomínkou
Všechny přeludy a stíny
ty z minulých životů
obraz vlkodlaka vídáš
v hodině amuletů.
Hlavu pozvednout a zapomenout.
Hlavu pozvednout a zapomenout.
Málo života ti zbývá
někde ukryls starý čas
jenom únava a spánek
staví proti tobě hráz
svoji skutečnou tvář necháš
pohřbít se svou nadějí
necháš shořet mosty návratů
ruce spínáš na měsíc.
Starý havran k tobě letí
dobrý přítel v temnotách
měsíc vítá tě svým úplňkem
tmu noci necháš stát
Tvoje duše jako vánek
se teď vznáší v oblacích
a na okovy existence
necháš dopadnout svůj smích.
Hlavu pozvednout a zapomenout.
Hlavu pozvednout a zapomenout.
Hlavu pozvednout a zapomenout.
Hlavu pozvednout a zapomenout.