Beránek

Když se temné hejno slétá
nad ovcemi v roklích světa,
slaná slzo skaň!
Tehdy ovce platí
svými křehkými a znavenými
nevýslovnou daň,
ubohý beránku!

Potkávám tu bledou dívku
v obnošeném utíkáčku.
Čeká dlouho, čeká léta
na pár slaměnek.

Vídávám tu tichou mámu,
kterou nikdo nenavštíví.
I to dítě, co jen bloumá,
blátem vyschlých řek.
Proč má stále snímat hříchy
stejný beránek.

Nevykoupíš vlastní spásu
svými nejslabšími,
stádo bloudů,
stádo, v kterém místo náleží mi.

Slýchávám ty, kteří soudí,
že je marné něco žádat.
I ty mnohé, kterým schází
spásonosný lék.
Proč má stále snímat hříchy
stejný beránek...

Nevykoupíš vlastní spásu
svými nejslabšími,
stádo bloudů,
stádo, v kterém místo náleží mi.

Nevykoupíš vlastní spásu
svými nejslabšími,
stádo bloudů,
stádo, v kterém místo náleží mi.

Nevykoupíš vlastní spásu
svými nejslabšími,
stádo bloudů,
stádo, v kterém místo náleží mi.