Dech

To jemné
Co prohořívá hrubým
To jediné
Co z mého slova zbývá
Co pramení a proplétá se hrudí
Co i tebou hne a dělá
Že jsi živá

Jako dloihá vlna
Co tiší klokot splavů
Se rozlévám
A po ramenou stékám
A očima se opřu o tvou hlavu
Za peřejemi prám
A pod ním řeka

Vypínám se
Prostěradlo v rukou starých žen
Svým mizím
Nosem ven
A kolena ti skrčím do kolen

Budu
Tvůj kabát, křeslo, šála, peřina
Za tvými boky známá krajina
Se hřát

V dojemném
Darovaném chudým
V tom jediném
Co čas od času zbývá
Když jedna spí, je obejmutá druhým
Nad vodopádem pták
A pod ním ti dva