Štvanice

Pták vylekaný slovem
Vlhkými křídli máv'
Teď v skrytu lesní rokle
Se shromažďuje dav
To ocelové ráno
Má spiklenecký vzduch
Když zvolna houstne zástup
Je kdekdo dobrodruh
Ten přišel s halapartnou
Ten zvírá žabikuch
A všichni se už teší, až udělají kruh
Jak honci stád
Koho dneska budou lesem štvát?
Pot frkajících koní
Už nezakrýva stín
Sta nelítostných škorní
Je kopou do slabin
Kdo ukázal jim cestu z té úžlabiny dní
Kdo rozkázal všem pastím, ať zuby vycení?
Kdo tohle všechno spískal
A tím dal znamení?
A není snad to jedno?
Tvůj pohled zkamení
A chceš se ptát
Ach koho, koho budou světem štvát?
Když ze všech stran se blíží
A stim ryčným pokřikem
Krk bezděky se svírá a rovírá se zem
I létající myši teď opustili krov
A následují lovce, jimž z očí blýská kov
Už křísly jiskry zášti a hvízdly kulky slov
Prý přibijí svou oběť, jak předtím
Spoustu sov na křídla vrat
Já tuším, tuším, koho vydali se štvát
Už vím, že pasou po mně
To já jsem obětí! Tak tajím dech a tiše
Se krčím v doupěti
Když slyším lesní rohy a vidím fábory
Chci obrnit se klidem a žít
Všem navzdory
Vtom slyším smečku pomluv
Ty podlé potvory
Jdou po mé stopě
Vyjou psi přímo u nory
Je líp se vzdát
Líp umřít rovnou, než se nechat štvát
Co se to ale děje? Ta tlupa táhne dál.
To ne mně, ale tebe chtějí vzít si na paškál!
Vždyť říkají tvé jméno!
Tvá řeč má zvláštní šmak
Já pomyslím si: správné! Ať jen ti vytřou zrak
Byl's odjakživa morous a vůbec divnej pták
A proto chytnu vidle a nebo aspoň prak
A pevnej drát
Hej hoši! Půjdu s vámi
Lidi štvát
Tak!
Půjdu lidi štvát