Die Schore

Rf: "Jenom okamžik
A bylo po všem
Nastavená noha
A nebo jenom nedopatření?
To už není důležitý
Když už jsi padl
A teď zkoušíš
Chytit svůj unikající život

Každej den si vidět, jak to zkoušíš na nádraží
A pak se, jak nejrychleji to de
Schovat někde v křoví

Tvůj život se stává lovem
Při kterém si obojí
Lovec i lovený
A je jedno, jak pevný je tvý ego."

Moc změnit se
Máš jenom ty sám
Tvoje hraná převaha
Je totiž tvoje nastavená noha

Odnaučils se plakat
Cítit a taky milovat
Čím dýl u toho zůstáváš
Tím blíž jsi smrti

Všechno je jedno
Žádnej zájem, na nic nemít chuť
A potom, teprve když jsi sám
Potom přijde ten velkej šok

Chodíš ulicema
A máš prázdný kapsy
Musíš něco šlohnout
Protože už nemáš žádný prachy

Je úplně jedno, co děláš
Stejně máš fízly za krkem
A přesně víš
Že tě stejně jednou sbalej
Potom tě zatknou
A na stanici dostaneš na držku
Ale držíš hubu
Vždyť je to přece otázka cti

Rf: Jenom okamžik...

Rád lžeš sám sobě
A taky celýmu světu
A když to musí být
Tak taky jenom pro pár peněz

Jako kamikaze
Beze smyslu a ideálu
Kráčíš svojí cestou
Ale tvoje srdce přece není z oceli

Ďábel tě líbá, jako krásná žena
Svými horkými rty z chladného kovu
Ale ty jizvy nelze přehlédnout
Zastavil ses. Nemáš volbu

Tvoje sny nemají žádnou cenu
Protože heroin ti přináší smrt
Naposledy se nastřelíš
A stříkačku najdou ve špíně

Rf: Jenom okamžik...

Proč zrovna já? Scheiße!
Proč se zrovna já musím teď loučit?
Nikdy jsem radši neměl poznat heroin
Ale když už jsem byl takovej hlupák a brána se
A brána se zavírá, ať je to varování
Pro všechny šílence, kteří se chtějí vydat touto cestou