Splin

Leze na mě divnej splín a do palice valí
klín, mi z televize ňákej pán.
Ani jeho
jménu nevěřím, tak tomu prachy nesvěřím, husí kůži z něho mám.
Máš plnou hlavu prázdnejch slov, pomatenejch prázdnejch slov.
Dál to, nejde, snad to, přejde.
Tenhle byt bude můj hrob, už se zase na mě hroutí strop a to nejsem klaustrofób.
Ve dveřích Tě potkávám, radši Ti jen zamávám, přeci jenom už Tě znám.
A vím že: Máš plnou hlavu prázdnejch slov, pomatenejch prázdnejch slov.
Dál to, nejde, snad to, přejde.
Leze na mě divnej splín a do palice valí klín, spolupijícím.
A jak se tak poslouchám, husí kůži z toho mám, asi si přes držku dám, vždyť já sám, mám plnou hlavou prázdnejch slov, pomatenejch prázdnejch slov.
Dál to, nejde, snad to, přejde.