Pohoda

U nás v ulici bydlel pan Svoboda
Že se pořád smál, měl přezdívku Pohoda
Když jsem se ho ptal, jakpak dneska je
Říkával "pohoda
Měl malej byt, ženu a dvě děti
V pět vstával do práce, domů šel v půl třetí
Noviny pod paží, cukroví pro děti
Zkrátka pohoda
Po domě se povídalo: ten má asi příjem
Zatímco my nadáváme, vesele si žije
A hlavně paní Šulcová ze sousedního bytu
Poslouchala za dveřmi a záviděla v skrytu
Paní Šulcová psala dopisy
Co jsou zvláštní tím, že nemaj' podpisy
No a ty, úřade, no a ty počti si
Kdo, kde a kolik
Dík paní Šulcový, jejímu dopisu
Rychle pan Svoboda dostal se do spisu
Ač není podpisu, je třeba přešetřit
Autor se bojí
Na Svobodu začali se ptát neznámí páni
Jak u nás ve vchodu, tak u něj v zaměstnání
A i když se nic nenašlo a Svoboda je čistej
Lepší na něj dávat pozor, kdo si má být jistej
Včera se stěhoval od nás pan Svoboda
Na nějakou samotu někde u Náchoda
A já vím určitě, není to náhoda
A tak trochu se bojím
Že brzo i my budem hledat samoty
Bydlení na stálo, nejen o soboty
Kvůli pár Šulcovejm, no a vím na tuty
O to nestojím
Usměvavej Svoboda mi totiž hrozně chybí,
Zjišťuji to ponenáhlu a málo se mi líbí
Že Šulcová je na koni, a proto není náhoda
Že lidi zdravím úsměvem a odpovídám
Pohoda, pohoda, pohoda, pohoda