Dva havrani

Když jsem se z pole vracela,
dva havrany jsem slyšela,
jak jeden druhého se ptá:
kdo dneska večeři nám dá?
kdo dneska večeři nám dá?

Ten první k druhému se otočil
a černým křídlem cestu naznačil,
krhavým zrakem k lesu hleděl
a takto jen mu odpověděl
a takto jen mu odpověděl:
"Za starým náspem, v trávě schoulený
a nikdo neví, že umírá,
jen jeho kůň a jeho milá.
Jen jeho kůň a jeho milá."

"Jeho kůň dávno po lesích běhá
a jeho milá už jiného má,
už pro nás bude dosti místa,
hostina naše už se chystá.
Hostina naše už se chystá."

"Na jeho bílé tváře usednem
a jeho modré oči vyklovem,
a až se masa nasytíme,
z vlasů si hnízdo postavíme.
Z vlasů si hnízdo postavíme"