Opilecká

ŠTĚPÁN:
Dneska to je zvláštní den, to se všichni vožerem,
čistý budou ulice.

DAV-MUŽI:
Nalejem si palice.

ŠTĚPÁN:
Každej by měl v noci spát.

DAV-MUŽI:
Musíme si zachlastat.
Špatně se nám totiž spí,
Když nejsme nalitý!

DAV-ŽENY:
Kdo pak hadry posbírá?
A kdo potom vytírá?
Kdo má snášet ožraly,
Co nás ve všem nechali?

DAV-MUŽI:
Óóóó, nechte si svý řeči,
Vy jste vždycky v křeči,
Když chlap se dobře má.
Óóóó, běžte radši k dětem
A my se tu nametem,
Pak příjdem za váma.

DAV-ŽENY:
Co si vlastně myslíte.

DAV-MUŽI:
To vy těžko tušíte.

DAV-ŽENY:
Proč se ženský vdávají?

DAV-MUŽI:
Zázraky se stávají!

ŽENA 1:
Mažte domů, chasníci!

ŠTĚPÁN:
Až dopiju sklenici.

ŠTĚPÁNOVKA:
Hele, tys ňák povyrost!

DAV-MUŽI:
Do rána je času dost.

DAV-ŽENY:
Když se vodsuď nehnete,
Zejtra hlady pojdete.
My vyrazíme na stohy,
Nasadit vám parohy!<

DAV-MUŽI:
Óóóó, nechte si svý řeči,
Vy jste vždycky v křeči,
Když chlap se dobře má.
Óóóó, běžte radši k dětem
A my se tu nametem,
Pak příjdem za váma.

DAV-ŽENY:
Óóóó, dost bylo žertů,
Táhněte k čertu!
Bando kořalů!
Óóóó, trpělivost došla.