Proc Prave Ja

Já, dřív jsem se jen špatných známek bál.
Já, dnes bojím se a vím, že budu dál.
Právě já, dřív neomylně pevný v kolenou,
to já, dnes obavy mám o ni pojednou.
Právě já, tak jistý sebou sám i okolím,
jsem nesvůj, když ji něco zabolí.
Je to stav nezvyklý a tak se v duchu ptám,
proč právě já?

Proč právě já, když nebál jsem se ani v noci sám,
teď najednou strach o tu dívku mám,
snad že je bezbranná a čistá jako sníh,
tak byl bych stále s ní.

Já, nikdy jsem se neuměl snad bát.
Já, dnes bojím se tak zvláštně, trochu rád.
Právě já, tak nevšímavý k vlastním nesnázím.
To já, se bojím o ni, když pryč odcházím.
Právě já, tak klidný když se vítr otočí,
jsem nesvůj, když ji nemám na očích.
Je to stav nezvyklý a tak se v duchu ptám,
proč právě já?

Proč právě já, když nebál jsem se ani v noci sám,
teď najednou strach o tu dívku mám,
snad že je bezbranná a čistá jako sníh,
tak byl bych stále s ní.