Nic moc (Nic nadzwyczajnego)

Napsal jsem si píseň
Je to píseň tato
Melodie nic moc
Ani slova žádné zlato

Napsal jsem ji jen tak
Z radosti a štěstí
že už zase mohu
Nikdo nehrozí mi pěstí

Píšu co chci co se mi chce
Co mé srdce žádá
A pan kritik hudební znalec
Z toho strádá
Já ho chápu já mu rozumím
Já jinak písně skládat neumím
Možná že umím ale nechci
Možná jsem propadl v poslední lekci
Propadl pozlátku peněz a slávy
Jenže co s tím když mě to tak baví
Milý pane promiňte že hraju
Já se kaju
Promiňte všichni domácí i cizí
Já už mizím
Zvolna mizím

Napsal jsem si píseň
Sloku refrén sloku
Tak nějak to dělám
Už třicetpět roků

Celé dlouhé roky
V levné masce barda
Hraju si a zpívám
A bavím se jak malý Jarda

Hraju co chci co se mi chce
Co mé srdce žádá
A pan kritik hudební znalec
Z toho strádá
Pro něj jsem šejdíř pro něj jsem kujón
Pro něj jsem prošlý slepičí bujón
Pro něj jsem bluma spadlá z višně
Děvkař a frajer tvářící se pyšně
Zhouba národa špatný vzor
Krycí jméno Never more
Promiňte všichni že ještě hraju
Já se kaju
Promiňte všichni domácí i cizí
Já už mizím
Pomalu mizím