Rikatado

Vy krásné a tiché noci nad řekou
A soví hnízda kdesi v korunách střech.
Ty Sázavo, cos nosila nás na rukou,
Když nám v zátočinách utekl břeh.

Ne, nebude už nikdy svítat, nikdy už znít
Naše Rikatádo ve stínu skal,
Už nebudeme po hospůdkách zpívat a pít,
Čas nám spravedlivá léta spočítal.

Ještě do ucha mi potichu zní panenky hlas
S bílou dlaní, s tělem kakaových zrn.
Chvěla se tam na lůžku jak ve vánku vlas,
A asi šťastná jako voděnka z vln.

Ne, nebude už nikdy svítat, nikdy už znít
Naše Rikatádo ve stínu skal,
Už nebudeme po hospůdkách zpívat a pít,
Čas nám spravedlivá léta spočítal.

A možná ještě svítá a možná někdy i zní,
Jenže i příroda má přece jen stud.
A písnička své přátelé a my přátelství s ní
A hanba na to, aby obličej zrud.

Ne, nebude už nikdy svítat, nikdy už znít
Naše Rikatádo ve stínu skal,
Už nebudeme po hospůdkách zpívat a pít,
Čas nám spravedlivá léta spočítal.
Vy krásné a tiché noci nad řekou