Pohanska

Ležím v trávě
Oči se klíží
Ranou v hlavě
Krev vytéká
Cítím kroky
Vím, ona se blíží
Věrně čeká
Na člověka

Znám ji dlouho
V patách mi kráčí
Včera tamti
Dnes tedy já
Ona zpívá
Od hor se mračí
Mrtvá, živá
A není Živa

Tak jako není zlato všechno, co se třpytí
A zima navždy zemi nezamyká
Má náruč není jenom zmar a krupobití
Je spánek věčný znaveného bojovníka

Dažbog štít svůj
K Zavyjdu sklání
Až se setmí
Smířím se s tím
Potom v Návu
Do jejích dlaní
Svou těžkou hlavu
Rád položím

Tak jako není zlato všechno, co se třpytí
A zima navždy zemi nezamyká
Má náruč není jenom zmar a krupobití
Je spánek věčný znaveného bojovníka

V náruči mojí rány všechny se ti zhojí
Nabereš sílu, zrak tvůj roztříští kal
Branami Návu se mnou projdeš v plné zbroji
Po boku věrných usedneš a zas budeš král