Vladislav 2: Divoký Hon

Můj bože, to je fakt kláda,
volá na mou starou bába od vedle.
Jdou omrknout kamaráda,
jak si velkou dlaní buší do bedle.

Z kopce dolů dav se hnal,
každej rychle pospíchal,
jen aby se podíval
jak Vladislav honí tam.

Zakřičel já už jsem,
měl to až pod nosem
a páč byl zase nachcanej,
tak docákal až spal.

V obci u Velkýho Dářka
vlastní velkou zahradu i se sadem
jedna stará chalupářka,
u rajčat teď potkala se s hovadem.

Ač původem z Chebu je,
v pátek se sem stěhuje
a teď chuděra sleduje,
jak Vladislav honí tam.

Vedle něj květák kvet,
okurky jakbysmet,
tak to šplíchnul do cuket,
leh do jahod a spal.

Z hospody vrací se za svítání,
každý den rande má se svou dlaní,
jdou rovnou na věc a bez líbání,
jako když bičem mrská - žádný sraní.

Můj bože, to je fakt kláda,
křičí starosta z místního rozhlasu,

Povinně tam všechny hnal,
přespolní tam taky zval,
na náves, kde stánek stál,
teď Vladislav honí tam.

Všichni se dívejte,
koledy zpívejte
a jen se klidně přidejte,
už končí tenhle vál.